Spousta lidí je děním na radnici rozhořčena

Jak to vidím?

Od pondělí  2.11. se mnou hovořila spousta lidí na jedno jediné téma a to, jak je možné, že se za zády občanů z ničeho nic v době pandemie COVID tímto způsobem změnila koalice na radnici. Vyjadřovali své rozhořčení nad tím, že teď je k řešení spousta důležitějších věcí než “boj o koryta“.

Tyto dotazy mne vedly k napsání tohoto mého stanoviska, i když poněkud neobvyklou formou.

Představte si, že spolu s dalšími kuchtíky pečete dort. Vymýšlíte, jaký bude, jak bude vypadat, pilujete jeho recepturu. Ten přidá to, ten zase toto a všichni dohromady se těšíte, jak ten, komu je určen, bude potěšen jeho vzhledem a překvapen tím, jak mu chutná. Dortík, spolu s ostatními opečováváte,  zdokonalujete a tu těsně před tím, než je docela hotový, jeden z kuchtíků začne dupat nožkama a vykřikovat, že on takový dort nechce. Vzteká se a křičí, že on chtěl čokoládový, a ne vanilkový s jahodami, a navíc, že má pocit, že šéfkuchař ujídá jahody. Téměř hotový dort, za nímž jsou hodiny práce všech zúčastněných shodí ze stolu a rozkope jej. Říkáte si, co teď a přemýšlíte nad tím, zda se dá z dortu alespoň něco zachránit, než si jej rozeberou krysy. 

Kuchtík ničitel, který během pečení vyměnil zástěru, s pusou od jahod odchází ke konkurenčním kuchtíkům, o kterých neví, co budou péci, ale slíbili mu, že si bude moci podržet vařečku. Nevadí mu, že dort péci nebudou, protože neznají recept a jejich schopnosti a zkušenosti stačí tak akorát na pečené kůžičky podle receptu Ládi Hrušky. Proč kůžičky a ne kuře? Jednoduše proto, že na kuře, ze kterého původní kuchtíci chtěli vychovat slepici na vajíčka na další dorty, na toto kuře si již dlouhou dobu brousí zuby majitel konkurenční pekárny…

Yveta Sekeráková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *